Web o staré elektronice

Každý, kdo žil v letech sedmdesátých a osmdesátých si jistě vzpomene na staré vakuové zobrazovače-digitrony, kteří jsou doslova tátové dnešního displeje. Dříve, když neexistovaly žádné LED ani RGB diody, natožpak LCD displeje atd...se přišlo s nápadem sestrojit hodiny, které by čas ukazovaly ne na ciferníku, ale na číslicových zobrazovačích. Tehdy cca v roce 1965 se začaly vyrábět první číselné zobrazovače využívající princip studeného výboje- DIGITRONY.

 

Co je vlastně digitron? Je to teoreticky doutnavka naplněná neonem, jejíž katody jsou vytvarovány do čísel 0-9. To znamená, že uvnitř digitronu je jedna anoda a 10 katod. Do anody se přivádí anodové napětí a jednotlivé kaotdy spojuje se záporným pólem příslušný integrovaný obvod, čímž dochází vždy k rozsvícení jedné z katod- tj. požadované číslice.

 

Stavba hodin:

 

Schéma, které zde uvedu je určeno amatérům, kteří by si rádi postavili něco s digitrony, ale nemají ještě tolik zkušeností s krystalovými oscilátory ale znají bezpečnost práce s vysokým napětím.

Hodiny nejsou řízeny krystalem-jak bývá zvykem, ale kmitočtem odebíraným ze sítě.  Síťový kmitočet je v naší republice cca 50Hz, výchylka tam sice je, ale není moc malá protože celá Evropa dneska běží stejně.

Fakt je ale ten, že hodiny řízené kmitočtem ze sítě, nejsou nikdy tak přesné jako hodiny řízené krystalem. Avšak kdo si nezakládá na co nejdokonalejší přesnosti, může síťový kmitočet s klidným svědomím použít.

Hodiny řídí logika řady 74xx - TTL. Je sice pravda, že tyhle integrované obvody docela žerou, ale čert to vem. ;-)

 

SCHÉMA:

 

 

Schéma je sice kresleno ručně, nicméně si myslím že je namalováno dobře  přehledně. U vstupu řídícího signálu je použit IO 7400 a za ním následně IO 7492 a 7490 zapojené jako dělič signálu na puls 10Hz a 1Hz.

Vydělený signál pak putuje do IO typu7410, který funguje jako jakási sběrnice kmitočtu, která pak mitočet posílá do čítačů typu 7490 a 7492. Ty úrovně signálu čítají a zakódují do čtyřmístných kódů ,které jsou vedeny na vstupy číselných budičů 74141. Ty kód ,,rozluští" a převedou na číselný údaj, který je pak přiveden do příslušné katody digitronu. Tím digitrony získávají na příslušných katodách - a vznikne tak studený výboj, který se objeví jako světelný na dané katodě tzn. jako nějaké číslo.

 

Výhodou těchto hodin, je jejich relativní jednoduchost co se zapojení týče. Nevýhodou je však to, že nebudou příliž přesné.odchylka hodin řízených kmitočtem ze sítě může být až několik desítek sekund na den, což není zrovna vítaná vlastnost. Každopádně se tento systém řízení hodiny síťovým kmitočtem používal i v praxi, ale časem se od toho začalo postupně odcházet, protože přesnost takových hodiny je v některých případech poměrně neuspokojivá. A i když je dnes síťový kmitočet poměrně ustálený, pořád kolísá a to může mít za následek že hodiny pujdou chvíli rychleji chvíli pomaleji-není to vidět pouhým okem, ale pokud bychom to srovnávali v delších časových úsecích zjistili bychom tyto rozdíly snadno.

 

TTL logiku napájíme stabilizovaným, dobře filtrovaným stejnosměrným napětím 5V a proudem cca 600mA.

Digitron-resp. anody digitronů je potřeba napájet stejnosměrným napětím 140-170V (podle toho jakou chceme svítivost) a proud pro každou anodu je cca 2-5mA- záleží na typu. Zde bych doporučoval použít digitrony ZM1080 (Z570M)-pájitelné, nebo ZM1020-mohou se zasunout do patic. Jako zdroj VN pro digitrony můžeme použít buď vhodný transformátor se sekundárním vinutím cca 150-180V, nebo Villardův násobič napětí. Nároky na stabilizaci jsou téměř nulové, proto při použití trasformátoru pro anodový zdroj postačí jednocestné uměrnění a filtrace jedním kondenzátorem  5-10uF / 400V

POZOR!!!!ANODOVÉ NAPĚTÍ MŮŽE PŘESÁHNOUT 170V, PROUD JE SICE RELATIVNĚ MALÝ, ALE DBEJTE OPATRNOSTI, PROTOŽE TAK VYSOKÉ NAPĚTÍ MŮŽE POŘÁDNĚ KOPNOUT. NEJVĚTŠÍ NEBEZPEČÍ HROZÍ KOJENCŮM, MALÝM DĚTEM, OSOBÁM TRPÍCÍM SRDEČNÍ CHROBOU A DROBNÝM ZVÍŘATŮM. POZOR!!! PRACUJEME I SE SÍŤOVÝM NAPĚTÍM 230V, KTERÉ JE SMRTELNĚ NEBEZPEČNÉ!